Pes, který se bojí vlastního stínu...
Na sociální síti zvané facebook se rozvinula debata na téma „povahový test“ Saarloosova vlčáka. Ráda bych se u tohoto tématu zastavila a napsala na téma svůj názor. Saarloosův vlčák na první pohled zaujme svým exteriérem. Jeho vzhled učaruje všem příznivcům divokého a nespoutaného vlka. Jenže současně s famózním vzhledem „jdou“ i specifické povahové vlastnosti. Především je to přirozená opatrnost (plachost), špatná snášenlivost samoty, značkování čehokoliv, devastace (zejména v uzavřených prostorech), špatné cestování autem, zlodějství (zejména jídla).
Na svých saarloosem milujeme jejich divoký zjev a přitom nejsme schopni akceptovat povahové rysy, které jim spolu s exteriérem zůstaly zakódovány. Jako například -volnost a nespoutanost- proto jsou neradi omezováni v prostoru. Značkování teritoria - očůrání všeho, třeba i misek na žrádlo. „Smečkovost“- vlk žije ve smečce a saarloos miluje společnost psů- proto devastace když je sám. A zejména jeho opatrná povaha, strach z neznámeho, útlum v situacích ze které nemohou prchnout a kterou nemohou mít pod kontrolou a nebo naopak, úprk a neodolatelná touha utéct.
Ale zpět k tématu. Člověk má typickou vlastnost utvářet si vše k obrazu svému. Jenže pes není věc, ani robot. Je to živý tvor. Nelze si říct, mě vyhovuje bezproblémová suverénní povaha, tak to tak uděláme. Zavedeme povahový test a všechna zvířata, která projeví plachost vyřadíme z chovu. Tím jsme skončili s chovem v ČR. V České republice je cca 151 zvířat zapsaných v plemenné knize. Z toho asi 16 chovných fen. Z těchto 16 fen již 6 do chovu nezasáhne, díky svému věku. Máme asi 11 chovných psů. Dva psi již díky věku do chovu opět nezasáhnou a 6 z nich pravděpodobně u nás v chovu mají šanci krýt až v pozdějším věku díky příbuznosti. Zatím se u nás ročně zařazeno do chovu velmi málo zvířat a to průměrně tři zvířata za rok. Pokud z chovu vyřadíme plachá zvířata a suverénní saarloos bude mít svůj špatný den a zachová se na testu „saarloosky“, skončil. Rozhodně nejsem pro extrémní plachost a časem by měla z chovu zmizet. Nejsem zastáncem jakékoliv zkoušky u Saarloosva vlčáka, ale až chovatelská základna bude tak silná jako v Německu nebo ve Francii a bude se jednotně po takové zkoučce „volat“, proč ne. Ale každopádně jsem za zachování opatrnosti, ostražitosti a přirozené plachosti v povaze SAV, povahových rysů, které jsou tomuto plemeni vlastní.
Štěňata SAV se s povahou „plachou“ a nebo povahou „suveréní“ rodí. Je to dané. Z plachou povahou můžeme pracovat a docílit toho, že se pes bude chovat naprosto suverénně. Nebo naopak, můžeme mít štěně s povahou suverénní, která se nemusí projevit, pokud se štěnětem nebude pracováno. Takže pokud psa neznáme dobře, neznáme prostředí ve kterém vyrůstá, nemůžeme odhadnout při povahovém testu jestli je pes plachý nebo jestli je jen v prostředí, které ho nepřipraví pro takovou situaci. A naopak, pokud psa dobře neznáme, nevíme jestli je povaha „naučená“ nebo vrozená.
Saarloosův vlčák svou povahu věkem mění a je jedno v jakém prostředí vyrůstá. Dozrává velmi pozdě. Exteriér mění zásadně ve třech letech a povahu ve čtyřech až pěti letech. Dalším poznatkem je, že plachá zvířata se ve svém teritoriu (doma nebo v prostředí jim známém) chovají naprosto suveréně až dominantně. Většinou ti nejplašší jsou ve smečce dominantní a vůdčí. Řekla bych, že tito psi mají daleko víc blíž ke svému předku vlku což mě na nich fascinuje. Plaché zvíře se snaží všemožně vyhnout konfrontaci s cizími osobami, takže neprojevují agresivitu. Měli bychom mít na paměti, že i velmi plašší SAV, pokud mají možnost volnosti a výběru, se chovají přirozenč, ne ustrašeně.
Pro chov by se měl vždy vybírat kompromis ne extrém. S přibívajíci zvířaty by se mělo zpřísňovat posuzování na výstavách a zejména na bonitacích. Majitel by měl přihlásit na bonitaci zvíře připravené a zvládnuté. Další věcí je chovatelská práce. Která je velmi dlouhá a trnitá. Nic není hned a bez problémů.
Padla otázka co s narozenými plachými štěňaty. V chovu se i po suverénních rodičích rodí plachá štěňata a to nejen u SAV. Takové štěně by měl chovatel již v útlém věku poznat a také ho podle toho umístit. Měl by na na povahu potenciálního zájemce upozornit, případně ponížit cenu za štěně. Takové štěně, může být milujícím psem u lidí bez chovatelských ambicí, u majitele který má blíž k přírodě než k městu.....
Vlastním a chovám Saarloosovi vlčáky deset let a za tuto dobu jsem vlastnila osm SAV, dva z nich již bohužel zemřeli. Měla jsem tu čest vlastnit saarloosy různorodých povah. I ti s nejsuverénější povahou se několikrát projevili plaše a je s tím také potřeba počítat. Dříve jsem chovala bílé ovčáky. Všude jsem chodila se psy bez vodítka. U SAV to neriskuji. Své psy pouštím na volno jen tam, kde jsem si jista, že jejich nepřiměřená reakce je nemůže ohrozit na životě. Jejich instikt je silnější než povel jeho pána a na to nesmíme zapomínat. Mylím si, že vždy udělá chybu majitel. Pokud SAV uteče, nebo utíká, není to vina psa, ale vždy majitele. Majitel má udělat maximum proto, aby pes neutekl, nebo aby si svou plachostí nezpůsobil újmu na zdraví, životě. Chyba se může stát, jsme jen lidé, ale z chyb by jsme se měli poučit.
Podrobovat plemeno SAV testům, které přísluší jinému plemenu, které prošlo zcela jiných šlechtitelských procesem (například plemeno bylo určeno pro výcvik a hlídání hranic) je podle mne velmi nebezpečné. Stejně tak Saarloosova vlčáky vystavotat kynologickému výcvikovému drilu včetně obran. Možný útok mimo kynologické cvičiště takového Saarloose může být velmi nebezpečný. Saarloosův vlčák je v dospělosti pes cca 70 cm vysoký v kohoutku a jeho váha se může pohybovat mezi 40- 50 kily. Jeho kousnutí může být nečekané a stisk velmi silný a hlavně pevný. Pokud se plachost, nebo chceteli bázlivost zvrtne u tohoto plemene v agresivitu, bude to pro toto plemeno fatální. A nikdo z milovníků tohoto plemene si takovou situaci doufám nepřeje.