Vyšetření očního pozadí - PRA
Dne 28.6. jsme s našimi SAV podstoupili vyšetření očního pozadí – PRA.
Jelikož tomu nerozumím a nemám s dědičnými vadami očí žádné zkušenosti nechala jsem si poradit, kam se psy na vyšetření. Byla mi doporučena paní MVDr. Barbora Lenská, která vyšetření provádí v Praze a na vet. klinice v Kladně.
Byli jsme objednáni na 21 hodinu večerní. Dorazili jsme přesně v devět hodin, čekárna byla překvapivě plná. Dozvěděli jsme se, že právě probíhají dvě operace, jedna neplánovaná, šlo o potrhaného psa jiným psem.
Sestra se omlouvala a snažila se čekající pacienty přeobjednat. Jelikož jsme měli za sebou 80km, byli jsme rozhodnuti počkat. Kiss a Waldo, pohoďáci, se rozvalili v malé čekárně a Dejza nervózně vyslintávala na dlažbě kaluž…
Dočkali jsme se…byli jsme vyzváni k přesunu do ordinace, psi již s rozkapanýma očima.
Pani doktorka se nejistě zeptala o jaké plemeno jde…“Tak to neznám,“ zněla odpověď, „myslela jsem že jsou to Českoslovenští vlčáci.“. „A jací jsou?“. Řekla jsem, že takoví plachý oproti ČSV, že nemají rádi cizí lidi a jim neznámé situace, prostředí. „ Tak to sestro budete muset pomoct držet“, obrátila se doktorka Lenská na jednu ze sester….
Jako první přišel na řadu Waldo. Po povelu pojď, šel suveréně do úzké části místnosti, kde byly přístroje. Nejdříve pani doktorka svítila čím si Waldovi z bezprostřední blízkosti do očí, rukou roztahovala psovi oči a čím si do nich koukala, potom ještě dalším přístrojem, světlo a zkoumání z očí do očí…,stála jsem za Waldem, sestřička stála vedle hlavy Walda. Pani MVDr. říkala Waldovi jak je velký, strašně hodný pes a prý taky zdravý jak řípa….Další šla Kiss, vyšetřovací rituál proběhl stejně. Závěr byl, že Kiss je taky pašák a taky zdravá. MVDr. Lenská zpochybnila mojí odpověď na otázku jací jsou… Řekla, že ČSV by jsme fixovali v koutě nebo honili po ordinaci. Ač pani doktorku neznám, tak bych jí věřila v tu chvíli vše co řekla, protože jsem slyšela na její praxi samou chválu. Jen jsem pronesla, že oříšek teprve příjde..ta mladá fena co vyslintala v čekárně louži. Dejzi už nebyla tak ochotná dojít a v klidu zůstat na místě, ale jinak se chovala dobře jen jsme ji mírně přidržely aby se nesnažila před pani doktorkou couvat….Na závěr pani doktorka vystavila certifikáty, konstatovala, že všichni tři mají oči v nejlepším pořádku a nemají žádné dědičné vady a ještě jednou pronesla jak skvělá smečka to je. Odcházela jsem nadmíru spokojena, navíc mě těšilo, že jsme plemenu SAV udělali skvělou reklamu.