World Dog Show Bratislava 09
World dog show Bratislava 09, vlci a junior hendling.
Možná, že někomu se nebude líbit v nadpisu slovo „vlci“. Jakýpak že vlci,
psi to jsou, a budete mít pravdu. Vlk je divoké zvíře a "TI" v článku
jsou Saarloosovi vlčáci. Jenže : v mnohém jsou jim tak podobní......
Zrovna dnes, den po světovce jsem nasypala do misek v kotcích granule naší mladé Saarloosce a ostatním Saarloosům (podotýkám, že je nesmírně pažravá) a ona ne a ne vlézt dovnitř. Pohybovala se po vlčím kolem, různě se kroutila a hladová přemýšlela jestli má vlézt do té „pasti". Přední packy do kotce, už už a najednou úprk. Máte dojem, že jste divákem v zoo. Trvalo to minuty, nakonec jsem ji musela chytit a do kotce strčit. Proč? Neptejte se je to Saarloos.
Jindy tam prostě vletí a hurá do misky. Jenže u Saarloose nikdy nevíte,
nikdy není jako jindy. Jsou krásní, divocí, milí a strašně opatrní.
A teď nazpátek ke světovce. Cestou autem z výstav, utahaná, plná dojmů
mám ve zvyku z čerstva rekapitulovat. Krásný teplý podzimní den ( je
fakt, že v halách jsme si ho moc neužili), auto nás nevyšplouchlo (bylo
na dvou opravách za poslední měsíc a mladík to zrovna není), dálnice
D1 bez bouračky, světovka za bukem a naši vlci dopadli vlastně celkem
pěkně. Druhá výborná Res.CAC a čtvrtá výborná na takové výstavě není k zahození ne? No jo taky velmi dobrá, ale u mladé fenky, která fakt nebyla na
výstavu připravena a nepřipravit Saarloose se nevyplácí. Jsou plemena, psi, kteří výstavy a s nimi spojené show milují a předvádí se takřka sami. Saarloos je stokrát raději tam kde to zná....Djibouty je mladá a v na takové výstavě byla poprvé, poprvé v hale... Byly prázdniny, dovolená a tak se procházky konali pouze v přírodě, to se Saarloosům rozhodně líbí moc.
Tak to byla pozitiva. A negativa? Nenechám na Slovácích ani chlup
čistý.......vím, já vím na každé výstavě se něco nelíbí, nepovede....
ale.... byla to výstava "velkého formátu", přihlášení stálo nemalé
peníze (aspoň pro mne) a za to něco očekávám. Nevím jestli stárnu ale
čím dál tím víc mě vadí jak se musí na všem mermomocí vydělat. Diplom 3
eura , šampionát ten by byl za 15 eur....Přeplněné haly stánky, nebylo kam se uchýlit se psy, kam položit deku, tašky....Jsem schopna se přenést přes
ne zrovna zvládnuté parkování, přes pozdní příchod rozhodčího ( i když
hodinu na rozhodčího jsme nečekali na výstavě menšího kalibru), ale
všudypřítomné stánky mě rozhodně vadily. Další věcí bylo, že dceři
nepřišlo číslo do junior hendlingu. S pořadateli jsem si dopisovala přes
internet a vše mělo být vyřešeno k mé spokojenosti na výstavě ve
výstavní kanceláři. Čekala jsem, že tam bude spousta lidí
s obdobným problémem jsem se již na světové výstavě setkala, proto jsme přijeli už časně ráno. Výstavní kancelář byla plná mladých ochotných studentů, kteří uměli perfektně cizí jazyky, ale jinak byli bezradní a vlastně se neustále s dotazy vystavovatelů
obraceli na cca 3-4 řekněme zasvěcené dospělé osoby... Posílali nás z
fronty do fronty. Podobný problém jsem řešila na světovce v Dortmundu,
vystála jsem dlouhou frontu, kde se můj problém vyřešil. Tady jsme
vystáli front několik , v počítači přihláška nebyla ani žádný pes jménem
Démon z Kamilkové zahrady natož australský ovčák a výsledkem bylo
doporučení aby dcera šla do kruhu a tam si číslo prostě "vydobyla"! Je
fakt, že šla a číslo si "vydobyla".
A to největší rozčarování mě teprve čekalo. Nejdříve přišlo v podobě mojí
čtrnáctileté dcery. Asi už vstávala špatnou nohou.... Obrnila jsem se trpělivostí a
řekla si, že si výstavu nenechám zkazit. V deset hodin odešla do kruhu
kde probíhalo předkolo junor hendlingu se svým starším bratrem, který se
zhostil funkce fotografa. Protože pán rozhodčí ještě nedorazil do kruhu Saarloosů, tak jsme s manželem a psy vyrazili na „čumendu“ ke kruhu předkola junior hendlingu. Co jsem viděla mě odzbrojilo od toho čím jsem se obrnila -- asertivitou....V kruhu kde probíhalo již posuzování junior hendlerů byla moje dcera naštvaná a hrubá na svého psího kamaráda. Když z kruhu po posouzení odešla dostala pořádný "kartáč". Jak se to chováš, já být pani rozhodčí vyhodila bych tě z kruhu, máš ročního psího puberťáka, tak co očekáváš ( pubertu své dcery jsem si jaksi ani na okamžik nepřipustila..)
.jpg)
Jana a Kiss (V Res. CAC)
Následovala veliká bublina, slzy a trucovitost se slovy já jsem se
těšila, ty jsi všechno zkazila.....fakt jsem moc nechápala ))))
Odmítla vystavovat fenu Saarloose Kiss ve třídě otevřené a nastoupit v závěrečném defilé, kde se měla mládež dozvědět jak vlastně v předkole dopadla....
No a to je to další rozčarování.
Mezi tím jsme stačili odvystavovat, Jana se nakonec umoudřila, Kiss velmi
pěkně vystavovala, omluvila se a řekla, že mě má ráda, vše bylo odpuštěno...
Na Saarloose jsem byla moc zvědavá a držela pěsti želízku v ohni paní
Cornelii Keizer, Holanďance , která chová Saarloose ve Francii a má
letité chovatelské zkušenosti. Přivezla s sebou krásného psa Glaz Go
Gandalf De Louba Tar a fenu Izara De Louba Tar. Saarloosů se sjel opravdu pěkný počet cca 20 psů a fen. Už dlouhá léta výstavy Evropské a Světové vyhrával pes z Nizozemí Tmoreeke Taunus Timberley. Pes je již desetiletý a byl by důstojným zástupcem třídy veteránů. Jenže majitel byl jiného mínění a psa přihlásil opět do třídy šampiónů. Tentokrát vyhrál zaslouženě CH.Glaz Go Gandalf De Louba Tar.
Pes Tmoreeke Taunus Timberley a jeho páníček měli jiný názor...ten si
mimo kruh vysvětlovali zvláštním způsobem. Páníček předal psa paničce a
potom si vyměňovali se psem názory. (pes kousáním pána do ruky a vodítka, pán gestikulováním rukou i obličejem).
Démon a Jana odešli hledat kruh, který jim nebyl blíže specifikován (jen
hala D), kde měli být všichni junior hendleři ve 3/4 na tři připraveni.
Po skončení posuzování Saarloosů jsme vše pobalili a vydali se hledat
Janu. V hale D jsme jí ani jiné děti nenašli. Ale přeci asi 3 děti z 58
přihlášených. Dvou slovenských děvčat čekajících uprostřed "nějakého"
kruhu jsem se zeptala, kde jsou ostatní. Odpověděly, že neví. Asi prý
nevydrželi a odjeli domů a prý se to vše asi opozdilo. Já jen věděla, že
Jana neodjela a že se to vše opravdu zpozdilo. Po hodině intenzivního
hledání ostatních halách jsme Janu nenašly. Je od mala šikovná, nepanikaří,
neztratí se. Jenže já jsem tentokrát trochu panikařit začala. Nebyla
nikde, nevrátila se na místo, kde jsme měli kruh. V hlavě se mi honily
různé myšlenky a vymýšlela jsem různé scénáře...vždyť tam bylo tolik
lidí a chaosu.... brrrr, syn ji nakonec našel a spoustu ostatních dětí,
kteří neodjely. Byly zavřené v jedné hale, kde čekaly, a nacvičovaly se svými oddanými miláčky....
Syn zjistil, že nastoupí do jiné haly, kde byly závěrečné soutěže a
tribuny. Čapli jsme tašky a vlekli se do "oné" haly. Když jsme se tam
dopracovali, nastala změna a děti pustily opět do haly D. Cpali jsme se
zpět, kde jsme ukořistili kousek místa, dobře jsme viděli na kruh.
Plno dětí, dospívajících slečen a pomálu i chlapců a stejný počet
trpělivých velkých i malých psích kamarádů. Pan rozhodčí přišel, chodil po kruhu, odcházel a opět přicházel, soutěžící se snažili, stavěli své miláčky do předepsaných póz, klekali a vstávali, nahoru a dolu...
Nakonec rozhodčí z kruhu definitivně odešel a děti se psy usedli na
koberec. Vypadali unaveně. Nechci přehánět ale jejich trpělivost mě
fascinovala. Nechápala jsem nic ani to, že nikdo v předkole nevypadl a
všichni, malí i velcí věkem tu pospolu čekali.
Jana a Démon v Junior Handlingu
Bylo... já nevím myslím tak asi tak po 17 hodině. Přišel povel, děti se zvedly a začaly po jednom vbíhat do kruhu v hale s tribunami plnými lidí. Už
jsme se nestačili přesunout, ale viděli jsme vše na obrazovce zavěšené v
hale D. Paní rozhodčí, která posuzovala předkolo si v závěrečném kruhu
vybrala finalisty ostatní spolu s Janou a Démonen odešli s prázdnou.
Čekala jsem igelitku s pamlskem či hračkou pro psa jak to bývá jinde
zvykem..., a také Jany zklamání... Přiběhla nadšená se slovy, mami
takhle by to mělo být vždycky, všichni zůstat a vyřazovat až nakonec.
Dívala jsem se na její spálená kolena od koberce a už nechápala nic....
Ti naši nejmilejší, kteří vlastně ty hafany ani zas tak nemusí, vše
(židličky, deky, katalogy, zbytky svačin) statečně s úsměvem na rtech
odnosili zpět do auta a bezpečně nás dovezli domů.
Když jsme v roce 2006 Saarloose dovezli, nedokázala jsem si představit jak je někam vezmeme mezi lidi. Když se dívám na fotografie ze Světové výstavy jsem pyšná na to jak se Kiss a Waldo předvedli a byli schopni konkurovat Holandským psům. Ne nadarmo se říká trpělivost přináší růže!
Jana a Démon